Tvrze československého opevnění
Vchodový objekt
Vchodový objekt byl stavěn jako všechny tvrzové
objekty ve IV. stupni odolnosti (tzn. strop a čelní stěny 350 cm silné).
Sloužil jako vchod do tvrze, a to jak pro pěší, tak i pro zásobovací
nákladní automobily, ze kterých se v nitru VO náklad překládal na vozíky
tvrzové úzkorozchodné dráhy. Vchod pro pěší byl řešen podobně jako u
izolovaných pěchotních srubů zalomenou chodbičkou. Vjezd pro nákladní
vozidla chránily celkem tři uzávěry: mřížová vrata, za nimi šest tun
tězká výsuvná pancéřová vrata, ve kterých byla zabudovaná ochranná
střílna pro zbraň N (lehký kulomet vzor 26).
Vjezd pro vozidla se za nimi stáčel doleva či doprava, aby nebylo
možno z venku postřelovat nitro srubu. Za touto zatáčkou byla ještě jedna
dvoukřídlá protiplynová zasouvací vrata, za kterými již začínalo samotné
překladiště. (Podle množství dělostřelecké výzbroje tvrze buď pro dva malé či
jeden velký nákladní automobil při spotřebě dělostřelecké munice do 50 ti tun
denně nebo pro dva malé a jeden velký či dva velké nákladní automobily
při spotřebě nad 50 tun munice denně - např. pro Dobrošov se předpokládalo,
že v případě boje dojde k vystřílení asi 56 tun munice denně.)
Vchodový srub K-S 12a tvrze Hůrka v roce 1938
Z důvodu zásobování byly VO stavěny v týlu, na odvrácených svazích za linií TO
a zpravidla k nim byly stavěny zvláštní příjezdové komunikace, které nebylo možno sledovat ze strany nepřítele.
Prostor před srubem chránily zbraně umístěné
pod betonem v kasematách horního patra srubu (kulomety nebo protitankové
kanóny - podle terénu). Před střílnami byly umístěny diamantové příkopy. Na
stropnici objektu byly osazeny dva zvony pro lehký kulomet vzor 26. Z důvodu
maskování a zvýšení ochrany byl VO cca ze 2/3 zapuštěn do svahu.
Na podzemí tvrze mohl být VO podle členitosti terénu napojen třemi
způsoby. Buď rovnou chodbou, byl - li VO umístěn v příkrém svahu a došlo - li tím pádem na krátké vzdálenosti k předepsanému bezpečnostnímu nakrytí země nad chodbami podzemí (16 - 20 m podle druhu horniny) nebo svážnicí (šikmý výtah) v menších svazích (např. tvrz Baudenkoppe). Poslední způsob byl nejnáročnější a byl používán pouze v rovném terénu -
napojení na podzemí pomocí kolmých výtahů (např. tvrz Hanička).
Vchodový srub R-S 79a tvrze Hanička v roce 1938
V popředí srovnané tzv. "prasečí ocásky" používané spolu s ostnatým drátem jako
protipěchotní překážka.
Tuto stránku vytvořil Radek Alexandr Hrabčák s použitím
následujících materiálů: Ráboň M., Svoboda T.: Československá zeď a Stehlík E.: Lexikon tvrzí.
Své otázky či připomínky můžete psát na e-mail: rhrabcak@czechin.cz
Úvodní stránka kapitoly o tvrzích
Hlavní stránka Československého opevnění
